Před 95 lety vznikla Velká Praha. Její expanze byla v logice potřeb nově vzniklé republiky mít velkoměsto za každou cenu. Kdo nesouhlasil, byl monarchista, zastánce starých pořádků.
Tehdejším výhradám mnoha obcí a městeček ale dalo poslední téměř století zapravdu.
Obavy o jejich nezávislost se potvrdily. A pozdější komunistická éra je, téměř všechny, změnila k nepoznání.
Nezbytnou součástí tohoto centralistického modelu správy hlavního města je, že je Praha krajem a obcí zároveň.

Způsob vedení hlavního města Prahy se od roku 1922 velmi rychle výrazně centralizoval a tomu odpovídal i model politický, správy a financování obvodů, dnes městských částí. Komunistická politika v období 1948 - 1989, kdy byly slévány desítky obcí a městeček do panelového prstence, měla sice jinou motivaci, ale stejný výsledek.  Vývoj pražské samosprávy za posledních 25 let jako decentralizační měl vypadat. Za čtvrtstoletí je však již zřejmé, že na mocenském nastavení se touto kosmetickou, od počátku zřejmě vlastně centrem nechtěnou úpravou, nic nezměnilo.

Ponechala moc v jejím centru.

V praxi to znamená, že většina zdrojů zůstává v centru a městské části dostávají z těchto zdrojů jen drobky, které postačují na krytí jen části jejich potřeb.
	Většina městských částí, zejména těch z pražského prstence, může obnovovat svůj majetek (hlavně školy, školky a technickou vybavenost) pouze z prostředků, které jim ze svého rozpočtu uvolní hlavní město Praha.  Tím se městské části staly trvalými pražskými vazaly. A vůle Prahy vydat prostředky na obnovu majetku (svěřeného právě hl. m. Prahou s povinností o něj řádně pečovat) byla a je často spojena s nátlakem politickým.
Podíl rozdělení daní mezi hlavní město Praha a jeho městské části

Celý návrh Ministerstva vnitra na změnu územně správního členění v ČR z roku 2016 najdete ZDE

Návrh
možná změna způsobu samosprávy uvnitř hlavního města Prahy

Vycházíme z jedné ze základních zásad, ke kterým se formálně hlásí snad všichni, včetně Evropské unie. Z principu subsidiarity, tj. „rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech se má odehrávat na tom co nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům“. 
Podle nás je tento princip v hlavním městě prozatím vyložen účelově.

Centralizovaná metodika rozdělování grantů, finanční diskriminace při dělení daňových výnosů, způsob řešení územního plánování, podfinancování státní správy, duplicitní správa v mnoha sektorech, …. To jsou jen některé podstatné rysy pražské politiky, která ponechává téměř veškeré zdroje a pravomoci v centru. Pravomoci kraje i obce zároveň.

Jde nám o zákonné zajištění možnosti dlouhodobého rozvoje pražských městských částí a odstranění duplicit, které ve svém důsledku také samosprávu výrazně prodražují.

 Podle našeho názoru obecný stav vyžaduje legislativní změnu a posun. Aby rozhodování a nedělená odpovědnost byla co nejblíže občanům.“

Mapa územního členění 57 pražských obcí dle našeho návrhu.		Podrobnosti návrhu
		I.   změna statutu hlavního města Prahy pouze na kraj      podle zákona o krajích č. 129/2000 Sb.
		II.  změna statutu 35 městských částí na obce a Prahy 1 až 22      na obce s rozšířenou působností - městské obvody
		III. změna volebního cyklu - harmonizacevoleb s ostatními kraji.       Zastupitelstvo kraje Praha by bylo tvořeno ze zástupců obcí.        (dle podílu na počtu Pražanů žijících v obcích městského obvodu)
Do zastupitelstev obcí by se, jako dosud, volilo v termínech voleb komunálních.

 Pro aplikaci návrhu počítáme s pětiletým obdobím pro legislativní přípravu.

Také pro vymezení některých kompetencí, zejména při financování Pražské integrované dopravy (PID). 
Novelizace, zejména zákonů č.131/2000 Sb. a Statutu, zákona č.129/2000 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb., by tak byla nejdříve možná od roku 2022, resp. 2024.

Kraj Praha by byl "jen" jedním z dalším krajů v ČR.

Městské části by se tak staly obcemi uvnitř Kraje Praha.

Vztahoval by se tak na ně zákon o rozpočtovém určení daní podle platné legislativy, jako na jiné české obce.

Je samozřejmě možné se dále tvářit, že pražské uspořádání je optimální či jediné možné. Nebo čekat na ještě větší "utažení šroubů" pražské centralizace. Nedělat nic je ale jen čekáním na návrhy shora. 

My věříme, že změna k lepšímu řešení je možná. Leží na dosah. 

Michal Frauenterka, Spolek Bosákovník a redakce iZÍTRA.info